Vítej ve Vídni!
Hrozilo mi, že letos odstuduji poslední ročník vysoké školy, bude ze mě inženýr a budu muset začít pracovat na plný úvazek. Na to se ještě úplně necítím, i když už chodím do školy 17 let. Proto jsem se rozhodl využít možnosti vyjet na Erasmus, taková příležitost se mi později už asi nenaskytne. Někteří říkají, že na Erasmus se musí vyjet někam daleko, nejlépe letět letadlem, neb Erasmus je nejlevnější cestovní kancelář pro studenty, ale já si jako svoji destinaci zvolil hlavní město našich jižních sousedů, protože se chci naučit německy a nerad bych se úplně odříznul od svých blízkých a pěveckého sboru.
V tomto traktátu pojednávám o přípravách na zahraniční studijní pobyt, příjezdu do Vídně, o jazyku špičatých helem, o ubytování a výuce.
Nebude to také ľahké, drahá
Když jsem si pročítal různé články o Erasmu, připravoval jsem se psychicky na papírovou válku a hodně dalšího zařizování, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Jenom jsem musel poslat asi 30 e-mailů, na několikrát shánět 5 různých podpisů, pořád dokola něco skenovat a tisknout, lovit informace na rakouských webech, zařídit si euro účet, sehnat koleje, vybrat předměty ke studiu, sestavit smlouvy, zajistit si kurzy němčiny, zaplatit hodně eur za věci, u kterých jsem dopředu netušil, jaké budou, připravit Zuzanku na svoji absenci a naslibovat jí, že i tak se budeme vídat, připravit se na její častou nepřítomnost, taky jsem musel vysvětlit babičce, že se neztratím a kdyby náhodou ano, tak už jsem se pár roků učil německy a zvládnu se zase najít, a spoustu dalších věcí, které už bych vyjmenovával s přílišnou námahou.
Na přípravě bylo nějtěžší odhodlat se na krok do neznáma. Ale už když jsem vyřizoval všechny potřebné náležitosti k výjezdu, věděl jsem, že času stráveného u našich milých sousedů nebudu litovat.
Zraněný jazykem
Němčinu jsem se začal zlehka učit teprve po maturitě, takže studium na univerzitě v němčině pro mě představovalo výzvu. Ale v oktávě jsem potkal ty správné učitele a měl dobrého parťáka, takže mě učení jazyků začalo ohromně bavit. V Brně jsem na vysoké škole odstudoval 6 semestrů obecné němčiny a 1 technické, ale dvouhodinovka týdně mě doopravdy mluvit nenaučila. Alespoň mi v hlavě zůstala gramatika a nějaká základní slovní zásoba. Poté, co jsem absolvoval několik soukromých lekcí, jsem celé září každodenně (Po-Čt) dojížděl do Vídně na tříhodinové jazykové kurzy a tam jsem terpve začal trochu šprechtit. Všechny byly vedené Rakušankami či Němkami.
V říjnu jsem chtěl původně chodit na večerní kurzy, protože už měla začít výuka na TUW, ale nakonec mi rozvrh vyšel tak, že jsem opět chodil na němčinu dopoledne. Učitelka Ulryke je moc milá paní z Berlína, ale kurz mi nepřipadal dostatečně intenzivní a to jsem teprve ocenil Verenu, která mě učila v září, protože ona podávala naprosto profesionální výkon, až jsem zíral. V hodinách se často střídaly aktivity, hodně jsme museli chodit po třídě a hovořit mezi sebou, formou her jsme cvičili slovíčka, za výhry v soutěžích jsme dostávali drobné odměny, domácí úkoly byly přiměřené a já byl nadšený, že jsem se hned první měsíc o tolik zlepšil. Lekce byla perfektně připravená, nevznikaly prodlevy a zároveň Verena udržovala svým temperamentem a úsměvem stále pozitivní pracovní atmosféru. Pro zajímavost si znalci mohou přečíst vtipné chyby cizinců v němčině.
S kamarádkou Annou z Polska jsme se shodli, že Slované musí při mluvení v němčině alespoň ze začátku hodně přemýšlet. Přemýšlet, kam umístit sloveso ve větě, kdy odloučit předponu, jaký pád následuje po určité předložce, jaký člen má dané slovíčko, také si pořád nejsme jistí, jestli správně špulíme pusu při vyslovování ä, ö a ü a tak dále. Záleží dokonce na délce slabik, i když v němčině se nepoužívají čárky a h se někdy vyslovuje a někdy nevyslovuje.
O posledních dvou věcech jsem se předsvědčil osobně. Snažil jsem se kolegovi ve sboru vysvětlit, že příští týden nebudu mít čas přijít na koncert, protože mám přednášku - Vorlesung a místo toho ze mě vypadlo, že příští týden nemůžu na koncert, protože budu mít zranění - Verletzung. Samo se docela divil, že si zranění plánuju předem. A o tom, jak záleží na výslovnosti h jsem se přesvědčil při konverzaci s Nikolou, když jsem mu vyprávěl o kamarádovi a jeho manželce - Ehefrau. H jsem nevyslovil a místo toho jsem říkal pouze delší E a on chudák asi půl minuty dumal nad tím, co je to elektronická žena.
140 kilometrů s peřinou
Do Vídně jezdím zásadně vlakem, vlaky mám moc rád. Sice občas naberou zpoždění (zejména na území Česka), ale dopraví mě relativně rychle a levně na místa, kam potřebuji, a většinou bez přestupování. Protože z Hauptbahnhof je to na kolej jenom 1,5 kilometru, do školy to od ní trvá nanejvýš 10 minut, pokud mají semafory zrovna špatnou náladu, a tak jsem se rozhodl, že nebudu běžně užívat veřejné dopravy, a když se budu chtít podívat někam dál, pojedu na kole! Četl jsem asi 20 zpráv od různých absolventů Erasmu ve Vídni a dal jsem na jejich doporučení, přivezl si vlakem také kolo a nyní s radostí využívám bohatou síť cyklostezek, které jsou naprojektovány docela šťastným způsobem narozdíl od [doplňte si sami].
Dne 30. 9. 2019 jsem se vypravil vlakem na kurz němčiny se školním batohem a velkou taškou plnou peřiny, deky a polštářů. Metoda batoh vepředu, taška na zádech mi zajistila, že se mi špatně dýchalo a ještě týž večer se mi kolem ramen objevily podlitiny. Ne, že bych chtěl na kurzu spát, ale kolej se pro studenty otevírá až v říjnu a já chtěl další den táhnout z Česka ještě kufr a kolo. Svěřil jsem tedy lůžkoviny na noc laskavé paní recepční v jazykové agentuře a ona je uložila pod stůl do kanceláře se slovy: "Běžně tyto služby neposkytujeme, ale že jste to vy..."
No a ten další den už jsem jel na jednosměrnou jízdenku a byl celý zvědavý, jak bude vypadat ubytování, kdo bude se mnou na pokoji a jestli mi neukradnou někde kolo. Vlak měl zrovna asi 20 minut zpoždění, tak o to déle jsem se mohl koukat ze stojícího vlaku na krásně ubíhající skladištní vrata. Kromě vrat se dá z vlaku pokochat Pálavskými vrchy, rakouskými obilnými a jinými poli, ale nejradši mám triumfální příjezd do Vídně přes Dunaj. Můžete jej vidět na fotce z mobilu pořízené za rychlé jízdy přes okenní sklo. Mostní zábradlí je ve skutečnosti rovné.
Na Hauptbahnhof jsem využil úžasných prostorných výtahů a poté se pomalým tempem šinul směrem ke kolejím táhna kufr s kolečky v jedné ruce a veda kolo v druhé. Původně jsem přemýšlel, že bych kufr přivázal za kolo a jel na něm, ale to mi i na tolerantní Vídeň přišlo moc drzé. Šel jsem většinu cesty po takovém hrubém chodníku, takže moje chůze zněla spíše jako průlet helikoptéry. Ale přistání se povedlo, ohlásil jsem se na recepci, dostal klíče s čipem, zaparkoval si kolo do přeplněné kolárny, kufr pohodil do pokoje, potraviny dal do lednice a už jsem pádil zase na němčinu.
Vídeňský Balkán
Ubytování jsem hledal hodně dlouho a to se vyplatilo! Mám to na němčinu a do školy tak blízko, že nepotřebuji Semesterkarte, a když se chci podívat dál, sednu na kolo a jsem tam skoro stejně rychle jako auto nebo šalina. K tomu mě překvapilo, že i přesto, že kolej patří k těm levnějším (€285/Monat) ve Vídni, vyhlíží všechno velice nově, koupelnu sdílím pouze se svým spolubydlícím na dvojlůžkovém pokoji a podoba kuchyně a společenských místností člověka také potěší. Přes léto budova funguje jako hotel, takže na koleji se dokonce objevují věci jako televize, telefon a fén.
Ale abych to úplně nepřekrucoval, bylo to kvůli tomu, abych sepsal případné defekty. Se stavem pokoje a vybavením celé koleje jsem nadmíru spokojený.
Velký spolubydlící Nikola přicestoval ze Srbska až ve druhém říjnovém týdnu. První dny jsme udržovali docela příjemné německé konverzace, dostal jsem pár tipů, jak to tady chodí, a že každý druhý čtvrtek dokonce přijdou paní uklízečky umýt podlahu až do pokojů. Bohužel jsem zjistil, že máme málo společných zájmů a málo společného smýšlení, takže toho moc spolu nenamluvíme, a abych s ním mohl mluvit, musel by si kvůli mně sundat sluchátka a odtrhnout oči od mobilu. Ale i tak spolu vycházíme docela dobře. S ním na pokoji je vždy dobře vyvětráno! Rád sedává u počítače před oknem otevřeným dokořán, i když už není nejtepleji. Ostatní osazentstvo našeho patra pochází také ze Srbska, nebo z Maďarska, Bosny, Albánie a dalších zemí na Balkáně. Až po měsíci jsem tu potkal Lukáše z Prahy.
Věcí jsem si vezl s sebou tolik, že hrnce musely se mnou přijet až v dalším kole. To mě však neodradilo od toho, abych si uvařil těstoviny a udělal si tuňákový salát. Tradiční studentské jídlo nejen v Česku. Uvařil jsem si ho jako první ze všech jídel, stejně jako můj kamarád Michal, který je na Erasmu v Norsku. Rovněž on píše blog a ten vřele doporučuji ke čtení!
Nesložíš, zaplatíš!
Má nová škola se jmenuje Technische Universität Wien a já studuji na její fakultě mechaniky a mechatroniky. Plán studovat čtyři předměty, které jsem si vybral v květnu, mi nevyšel, protože některé předměty se ani neotevřely a jeden mi kolidoval se sborem, který bych nemohl nenavštěvovat, jak si můžete přečíst v mém předchozím článku. Nakonec navštěvuji předměty: Automatisierungs- und Steuerungssysteme (automatizační a řídící systémy), Grundlagen der Fahrzeugdynamik (základy dynamiky dopravních prostředků), Grundlagen der Regelungstechnik (základy regulační techniky), Identifikation - Experimentelle Modellbildung (matematická identifakace experimentálních modelů) a do konce října jsem chodil ještě na němčinu. Dohromady bych měl z předmětů, které jsou všechny vyučovány v němčině, získat 21 kreditů. Pokud bych v lednu nesložil zkoušku z předmětu, který je ceněn na více jak 3 kredity, musel bych vrátit peníze, které jsem dostal od školy v Brně. Takže Jarouši, snaž se!
Na přednáškách některým profesorům rozumím skoro všechno a jednomu skoro nic, protože mluví dost rychle a zřejmě i s dialektem. Naštěstí ke každému předmětu máme skripta, která jsem si musel zakoupit, a přednáška probíhá podle nich. Takže všechna pro mě cizí slova si mohu v klidu najít ve slovníku, nebo častěji vygooglit, protože jde povětšinou o odborné výrazy, kterým nerozumím. Úroveň výuky všech předmětů považuji za vysokou. Lektoři se snaží vést hodinu interaktivně, propojují učivo s praxí, takže máme konkrétní představy o tom, kde to počítání a znalosti uplatníme, občas pustí nějaké video, kladou dotazy, na které studenti dokonce reagují a atmosféra je většinou příjemná.